Starý počítač
Když jsem byla malá holka, tak jsem si moc na Vánoce přála, abych dostala nějaký počítač nebo tablet anebo také alespoň nějaký notebook. Chtěla jsem mít sice tablet, protože je takový opravdu více kompaktní a lehce se přenáší. Ale když jsem potom rozbalovala na Vánoce jako šestnáctiletá holka vánoční dárky, tak jsem z toho byla zklamaná, protože jsem téměř nic nedostala, co jsem si přála. Přála jsem si také opravdu veliký batoh a také nějakou tašku právě na notebook nebo na tablet. Tohle jsem nenašla. Vůbec nic. Byla jsem z toho zklamaná, protože jsem nedostala ani zmíněný tablet nebo notebook.
Dostala jsem samé knihy a občas také nějakou hračku a také dokonce tašku do školy, protože jsem nastupovala na střední školu. Byla jsem z toho docela nešťastná a rodiče potom byli překvapení, že třeba na střední škole mám opravdu špatné známky z informatiky, protože jsem neuměla zacházet s počítačem. Naše rodina byla docela chudá, a tak jsme si nemohli dovolit počítač nebo notebook či tablet. Neuměla jsem totiž s tabletem ani počítač a zacházet. Ani s webovými stránkami nebo nakupovat také online. Já vím, že to bylo sice na přelomu tisíciletí a že ne každý člověk v tom měl jasno.
Počítač v té době ještě nebylo vůbec populárního. Abyste měli doma počítač nebo notebook anebo tablet. Sice mobilní telefony jsem měla a také jsem se tam dostávala na různé webové stránky, ale nebylo to tak ideální, a tak jednoduché, jako kdybych tohle to samé dělala na počítači. Nebo klidně i na notebooku nebo na tabletu. Já chápu rodiče, že mi třeba chtěli udělat radost a pořídit notebook nebo počítač. Oni mi ho pořídili o rok a půl později, ale byl tak starý, že jsem se za něj téměř styděla a byl téměř k nepoužití. Někteří lidé se jednoduše za svou elektroniku stydí, i když samozřejmě nemají proč, každá elektronika jinak vypadá.