Stavíme podlahové topení v podkroví
Rekonstrukce některých rodinných domů mohou zahrnovat i výstavbu podkrovních obytných místností a zde se setkáváme s některými úskalími, která zasahují i do statiky objektu. Jedním z nich jsou snížené nároky na hmotnost podlahových konstrukcí, což může promlouvat i do využívání úložných prostor a rozmístění jednotlivých kusů nábytku. Problematické by to mohlo být i tam, kde chcete vybudovat podlahové topení. V minulosti bylo známo, že topné potrubí se zalévalo betonem v doporučené tloušťce do pěti centimetrů, což ovšem natolik zvýšilo hmotnost podlahy, že to mohlo způsobit i vážné problémy. Toto se však již naštěstí netýká suchého systému pokládky podlahového topení. Ten se odehrává na jiné bázi, což také znamená odklon od původních technologií a ve finále mnohem sofistikovanější řešení, někdy i svízelných situací.
Podlahové topení suchou cestou si můžete položit i sami. Potřebujete k tomu pouze systémové desky z pěnového polystyrenu, dilatační pásku a topné potrubí, které se vkládá do drážek v deskách, aniž by bylo nutné sáhnout po lepidlech, tmelech či maltě nebo betonu. Jakmile se topná soustava zapojí a uvede do provozu (odvzdušní), je možné položit na systémové desky desky krycí, cementovláknité, které již vytvoří dostatečně pevnou pochozí plochu. Připomínáme, že takováto podlaha je velmi lehká, a že právě v podkroví by to nemělo vyvolat nežádoucí konstrukční jevy.
Na cementovláknité desky lze pak položit jakoukoli libovolnou podlahovou krytinu, nejlépe takovou, na níž se naplno projeví maximální účinnost topného systému, tedy například keramickou dlažbu nebo metrážový koberec.
Výhody podlahového topení většina lidí dokáže odvodit, tak jen pro úplnost připomínáme, že se ve vytápěném prostoru lépe šíří teplo, na rozdíl od vytápění radiátory, a že jde o řešení úspornější z hlediska spotřeby energie (paliva), a také mnohem komfortnější, zejména při chůzi naboso, která je mimochodem také velice zdravá.